Vydržet Vojtu znamená kývnout na štěstí
Všem, kdo sahají po laciné formě terapie, za níž zaplatí daleko víc peněz, ale výsledky jsou vidět rychleji než u vojtovky ...
Těm, kteří nezažili (buďte rádi)!
27 let žiju v těle s obrnou, cvičím celý život, 16 let jsem cvičila Vojtu, 7 let se zabývám funkční terapií dětí s těžkými hybnými poruchami.
Jógová terapie, kterou pracuji, je absolutně přesná v diagnostice mysli. Žádná jiná činnost mi tak dokonale neřekne, jak dalece je člověk ve svém těle šťasten a jak hluboko mu věří.
Prošly mi rukama stovky dětí s různými diagnózami a já hned na první dobrou dokážu říct, které dítě Vojtu cvičilo, které nikdy, které stále ještě cvičí, ba dokonce, které cvičilo už bezprostředně po narození a které, až když byla porucha patrná příliš pozdě.
Proč?Nejsem vědma. Tak jako se to způsobu, jakým člověk své tělo používá, jak mu věří a jak o něm smýšlí, propisuje obrna, PBP hypotonie.., stejně tak se v něm zrcadlí i to, do jaké hloubky má Vojta moc systém ještě ovlivnit.
Dítě s těžkou mozkovou poruchou se rodí se schématem, které selhává. Pokud se nepodaří nahradit patologický model včas jiným, přehodit výhybku a zpřístupnit dítěti hybnost v plném rozsahu, vzniká náhradní model - porucha, která dítěti od prvního nádechu říká, že ve vztahu k vnějšímu i vnitřnímu světu nemůže svému tělu věřit.
Čím dříve proti této představě může Vojta bojovat, tím větší má dítě naději mít o svém těle představu, která mu přináší bezpečí, sebevědomí a zdravé ego.
Poznám takové dítě po pár minutách. Nemusí se zamyslet, než udělá jakýkoli pohyb (byť patologický). Pohyb a změna prostředí mu působí stres v žádné či daleko menší míře než dítěti, které začalo cvičit až po třetím měsíci věku.
Nepláče, když mu něco nejde, má v sobě zdravou bojovnost. Vnímá své fyzické hranice, nemá problém přijmout dotek jiné osoby. Má velkou motivaci se hýbat, bez ohledu na tíži postižení.
Třebaže s prvním nádechem zažilo nejistotu v těle, které řídí poškozený mozek, byla mu bezprostředně poskytnuta opora - "Jsi v bezpečí, jsem tu, podívej, takhle se dá ležet/uvolnit."
Naproti tomu dítě, které začalo cvičit až po prvních příznacích poruchy ve spontánní motorice, tyto výše zmíněné kotvy nemá. Je pro něj emocionálně (!!) daleko těžší se pohnout, reagovat na svět kolem a je úplně jedno, jakou poruchu má.
Cvičte toho Vojtu.
Otevřete dítěti účet šťastné mysli a máte jistotu, že Vám nikdy nic nevyčte.