Dnes jsem měla v práci jeden velmi náročný rozhovor. U dvouapůlletého dítěte s těžkou tetraparézou, které je mentálně velmi zdatné, rozumí, je zvědavé, jsme při plánování domácího cvičení narazili na obtížnou otázku

Je březen 2024. Jsem v práci, držím v náručí těžce postižené děvčátko, které nedokáže ani ležet. Je mu v těle s těžkou obrnou tak nepříjemně, že celé dny pláče, a jediné chvíle klidu zažívá v náručí svých blízkých. Od miminka cvičilo Vojtovu metodu, ale vývoj se nedařilo odbrzdit, a tak se s ním rodiče vydali na šest set kilometrů dlouhou...

A zase ten vzdor a pocit vyhoření 🙄
Cvičíte od malička, dítě má období vzdoru a cvičení je spíš wrestlingový zápas?
Mám pro vás desatero rovnováhy.

Před několika lety obdržela paní Marcela Klemová, nejbližší spolupracovnice prof. Vojty v naší zemi, dáma, díky které se mohly po dobu totality Vojtou léčit i české děti, Cenu ministra zdravotnictví. Dostala ho na základě doporučení kolegů a svědectví několika pacientů, včetně toho mého.

Dnešní článek do mozaiky všem rodinám ve Vojtově terapii, které pečují o děti s obrnou ...
...
KDYBY SE OBRNA MĚLA MANIFESTOVAT JAKO EMOCE, BUDE TO STRACH.
Strach, který člověku se zdravým mozkem vůbec nic neříká.
Strach z doteku. Strach z polohy. Strach ze změny polohy. Strach z polohy, která včera nebyla problém. Strach z polohy,...

Jak reagovat na dítě, když v terapii příliš pláče a vám se zdá, že to proto nefunguje?
Jak je to správně?

Co nám dítě ve Vojtově terapii neřekne ...
... AŽ SE JEDNOU ROZEJDE, NEBUDE TO BOLET.
... dokonce až se jednou otočí, bude plazit nebo třeba celý život "jen" bude ve vysokém kleku - NEBUDE TO BOLET.
Takovou záruku mi dává Vojta - od miminka po dosažení chůze. A i potom, je-li to vhodné.

Vidím to jako dnes. Je mi čtrnáct, je krásný únorový podvečer a ten týden už podruhé se mnou cvičí moje milovaná terapeutka.
Důvěřuji jí natolik, že se jí vždy naprosto odevzdám a ani nevzdechnu. Nedělala jsem to nikdy za těch šest let, co mě má v péči.
Ležím a cítím, jak moje tělo taje. Jsem dobře rozcvičená...

Telefonát. Ten scénář už jsem slyšela milionkrát.

Je na vojtovku někdy příliš pozdě?
Má smysl pokračovat ve cvičení, když nevidím efekt jako dřív a dítě už je velké a podle všeho v rámci svých možností třeba i dostatečně schopné?