Desatero pro zdravý rozum v terapii
1. Musíte jí rozumět. Když vám není jasné, proč byste to či ono měli dělat a jak to funguje, ptejte se. Mezi mnoha specialisty panuje mylná představa, že bude pro všechny zúčastněné snazší, když Vám řeknou jen něco.
Ale i to "něco" musí dávat smysl a probudit ve Vás tu správnou motivaci.3. Ponořte se do práce a pochopte ji. Z nepochopení plynou největší škody, které napácháme mylnými domněnkami a vlastními ideály - to platí, ať už jsme na jakékoli straně.
2. Když se potřebujete v terapii cítit bezpečně, běžte po tom, co si o ní myslí daný specialista sám. Jen bude-li o ní mluvit s citem, s porozuměním a pevným přesvědčením, bude moci stát se Vám kotvou.
4. Hledejte terapeuta, ke kterému budete mít úctu. Terapeut by vážně neměl být kamarád, protože i když se o něj především na začátku cítíte potřebu opřít, přijdou chvíle, kdy bude muset být nekompromisní - a pak to nebude příjemné ani jednomu z vás. Budujte si oporu v sobě samém. Terapeut není Bůh ani Váš nejbližší.
5. Bude-li Vaše cesta terapií velmi dlouhá, rozvíjejte pohyb i u sebe. Pravidelně cvičte. Když získáte vlastní zkušenost se svými limity, nebudete mít na dítě nereálné až absurdní nároky a budete si vážit každého posunu. Na druhou stranu ho nebudete podceňovat. Být od svého těla odpojen a pracovat s kýmkoli s poruchou hybnosti je v každém případě cesta do pekel pro každého z nás.
6. Jestli Vojta na něco po celou dobu spoléhal, byl to selský rozum. Jak v diagnostice, tak v terapii. Stále to platí a zdravý přístup k terapii mají častěji starší ročníky, než vrstevníci. Babička je často první, kdo si všimne, že s dítětem něco není v pořádku. A stačí jí tři věty, aby věděla, co je v terapii nutné. Hledejte oporu pro své znalosti a emoce u starších lidí a vyhněte se obloukem internetovým diskuzím bez záruky kvality.
7. Terapie je dřina. Není to handling, není to možnost volby, není to volná výchova. Je to něco, co je nutné. Stejně jako budete dítě důsledně vést k tomu, aby z něj byl slušný člověk, i když to nebude vždy milé, stejně tak potřebuje vychovat i jeho mozek k pohybu. Není primární úlohou cvičení, aby bylo příjemné. S tím je nutné se srovnat.
8. Nikdy své dítě neporovnávejte s jiným. Jediná konfrontace, která má v celém procesu nastat, je jeho stav versus postoj terapeuta. Cítíte, že ho vnímá dostatečně, nebo Vám něco chybí? Zodpoví všechny Vaše otázky a Vám se může ulevit? TO je to důležité.
9. Nevědět je bezpečné, ale nemít cíl je velký problém. Ujistěte se, že terapie má cíl, kterému lze rozumět s klidem na duši.
10. V těžkých časech
den za dnem,
dotek za dotekem,
krok za krokem.
Vůbec to není málo.
Jen, prosím , nestůjte na místě.