Milá maminko .../2
Milá maminko,
vím, že tohle sis nepředstavovala.
Pokud je rehabilitace Tvého dítka jen krátkou odbočkou ze slunečné cesty mateřství, pak Ti možná bude stačit vůle.
Pokud se před Tebou rozléhá půda těžké poruchy, z níž se pokrok těží těžko a pomalu a úroda nikdy není jistá, pak možná potřebuješ slyšet něco víc.
Ať už je to pro cokoli, jsem tu, abych Ti to řekla.
Abych Ti řekla,
že Tvá mysl je svobodným prostorem, kde máš plné právo odvážně věřit, že tak jako bys ty sama pěstovala sport, tančila nebo jezdila na koni, dopřáváš vysokou kulturu pohybu svému dítěti prostřednictvím vojtovky.
Že i v této terapii je prostor pro lásku a že Ty jako matka máš moc vdechnout ji do všeho.
Do své tváře na jeho, když své dítě při cvičení pevně držíš a musíš si pomoci celým tělem.
Do způsobu, jakým přecházíte mezi jednotlivými cviky a ty ho ze zad na bříško otáčíš, jako bys ho koupala.
A že je-li to třeba, nikdo nemůže zakázat, abys své dítě mezi cviky k sobě přivinula.
Do pohlazení, kterým kotvíš při té náročné práci jeho dušičku v jistotě ve své tělo.
Do chvíle, kdy se spolu potom půjdete podívat na sluneční paprsky, protože může dobře držet hlavičku.
Do čaje nebo kávy, které si před na kuráž nebo po za odměnu vypiješ s vděčností životu za to, jak silná jsi, že tohle dokážeš! Ty a nikdo jiný.
Jsem tu, abych Ti řekla,
že nemáš být dokonalá.
Cvičit vojtovku se zavřeným srdcem je cesta do pekel.
Žít se zavřeným srdcem je peklo.
Jsi tu, aby ses v otevírání svého srdce cvičila každým okamžikem.
Tak jako skutečná láska je volba,
přístav, který nikdy nedostavíš, ale stále a dobrovolně buduješ,
tak po Tobě ani v terapii nikdo nechce, abys byla pevná ve svém konání.
Máš právo na omyly a na pochyby.
Chce se po Tobě být ochotná vyplakat srdce a znovu ho odvážně otevřít té síle, kterou máš jen ty sama a která je klíčem k lepšímu životu Tvého dítěte.
Bude se to po Tobě chtít několikrát denně třeba i mnoho let.
Otevři se. Dokážeš to ...
S láskou