Rozhodujme zodpovědně, nejen za své pohodlí

V posledních týdnech je jich kolem mě jako máku - dětí, které nemají žádné vážnější pohybové problémy, ale rodičům se "něco nezdá" ...

... když se ptám, jaké byly v prvních měsících po narození, je to vždy podobné -

hypotonické,
plačtivé, dráždivé,
nebo byl jejich vývoj výrazně nerovnoměrný..

Vrátím se dnes kvůli těmto dětem k (včasné) diagnostice pohybových poruch podle Vojty.

Vojta rozlišuje I. - IV. stupeň centrální koordinační poruchy. Děti s I.- II. stupněm ( nejlehčí + lehkou CKP) jsou sice určeny jen ke sledování a terapie u nich není nutná, ale je možná.

Co znamená, když je terapie možná, ale není nutná?

Že dítě bude zcela jistě chodit bez vážnější poruchy i bez cvičení, ale

jeho pohybový vývoj nebude probíhat tak kvalitně, jako by tomu bylo s cvičením podle Vojty.

Dítě, které funguje na takový energetický dluh, může působit jako línější, bez zájmu, dráždivé.

Ale ono není líné - jen se jeho vrozené touze poznávat svět kolem prostřednictvím pohybu staví nějaký problém v řízení, které nemůže nijak ovlivnit.

Když osvícený pediatr pošle zdravé dítě na vojtovku, má řada rodičů i odborníků dojem, že terapii nadužívá.

Tak to není, minimálně ze dvou důvodů.

1. Zatímco cvičit dítě s těžkou hybnou poruchou je běh na hodně dlouhou trať, s dítětem, kterému vojtovka jen pomůže v kvalitě, je to mnohem snazší -

samotné cvičení trvá mnohem kratší dobu, dítě reaguje rychleji než to těžce postižené a také to mnohem lépe snáší.

2. Pokud se na problémy dítěte nereaguje hned ( "... proč dělat z komára velblouda"), často se koordinační chyba nese ve vývoji dál a je nejvýraznější, až když se dítě staví a nemůže se pustit.

V tomto věku začít cvičit podle Vojty je pro obě strany náročné , z jednoduchého důvodu - dítě už má svou hlavu a "nerostlo se cvičením", není na něj zvyklé. Nebude mít trauma, ale bude to pro něj větší stres, než by byl, kdyby cvičení přivyklo dřív - když ještě nelezlo, nestálo, zkrátka když pro něj pohyb ještě nebyl výrazem svobodné vůle.

Pozn. na okraj:např. některé děti s výrazným stranovým rozdílem svalového napětí se mohou pokoušet přitáhnout do sedu mnohem dříve – někdy i o celé měsíce – než začnou lézt či plazit. K přitažení totiž nepotřebují střídavý vzor, který je pro ně zatím příliš náročný. Jenže rychlost neznamená vždy kvalitu…

Jaké bude dítě, které cvičí, i když nutně nemusí (ale pár důvodů k tomu je)?

Velmi pravděpodobně pohybově nadané.
Pozorné, schopné se dobře soustředit.

Proč? Protože během psychomotorického vývoje, kdy mělo za úkol jedno jediné - poznávat svět kolem prostřednictvím pohybu a naopak, zpětně si skrze pohyb tvořit povědomí o sobě- mělo umožněnou absolutní kvalitu.

Zato to dítě, které jsme "nechtěli zbytečně trápit",
možná bude přesný opak.

A především - bude trvat hodně dlouho, než bude schopno vědomě spolupracovat, pokud jeho stav bude vyžadovat třeba jen mírnou intervenci.

A až toho schopné bude, nebude už dost možná mít kapacitu a možnost

rozvíjet svůj talent.

Rozhodujme zodpovědně, nejen za své pohodlí

Petra