Všem, kteří podpírají dítě s těžkou hybnou poruchou ..

všem, kteří na cestě podle Vojty podpírají děti s těžkou hybnou poruchou .. 

1. Neexistují žádné směrnice pro určení toho, jestli pro to které dítě terapie podle Vojty je nebo není. Proč? Protože to není technika, není to soubor matematicky přesných manévrů.

2. Dítě se nerodí se schopností na "vojtovku" reagovat málo, středně nebo vůbec. Rodí se do rizika rozvoje hybné poruchy. Čím těžší potenciální porucha je, tím náročnější je dovést ho ke správné odpovědi na stimulaci.

3. Z toho vyplývá - i dítě s těžkou obrnou může na stimulaci reagovat excelentně, a to i přesto, že ne všechno, co ve cvičení předvádí, si může převzít do spontánního pohybu.
Co to znamená?

Znamená to, že v těle, kterému by jinak velela těžká hybná porucha, je mu dobře.
Že je mu v něm bezpečno, protože dokáže zaujmout polohu.
Že je mu v něm bezpečno, protože může zapojit smysly, aniž by se vyděsilo.
Pocit bezpečí v těle s těžkou hybnou poruchou není samozřejmý - nikdy nebude.

Jestliže takové dítě na cvičení dobře odpovídá, pak jste mu dali víc než pohyb - možnost prostě jen být, vnímat bez děsu a obav.

4. Poloha je test. Změny poloh a stimulací při cvičení jsou v podstatě dialog s mozkem, kdy mu říkáme: "A teď mi to, co umíš, předveď, když ti ztížím vstupní podmínky. Nechci po tobě stále to samé dokola, ale postupné změny, protože vím, že jedině tak získáš sílu."

Pro představu - přestože vám se to může zdát prakticky stejné, citlivost člověka s těžkou hybnou poruchou je tak změněna, že když ho v poloze, kterou už plně ovládá, najednou chytíte úplně jinak, může mít pocit,že padá do prázdna - a bude třeba opět vydržet, dokud si polohu neosvojí.

Neznamená to, že to nefunguje.
Naopak - znamená to,že přesně to je nejvíc třeba, co se právě nedaří.
S citem a trpělivě.

5. Pokaždé, když se ve cvičení něco podaří, kotví se ego dítěte víc a víc v okolním světě. Rádo by bylo samo za sebe, je to podvědomé a je to v pořádku! Proto možná začne víc vzdorovat.

Jakmile se ve cvičení zvedne laťka, je opět trochu nejisté. Znovu zjistilo, že musí bojovat, že zkratkou to nepůjde a ne tak, jak to ono samo možná vymyslelo.
Není to příjemné. Ale obrna není přirozená. Nemá být.
Je na nás, jak rozšíříme jeho vnitřní i fyzickou normu, jakkoli se vzteká

6. Když dítě s těžkou hybnou poruchou na cvičení podle Vojty nejdřív vůbec nereaguje, není to důvod to vzdát. Je to volání o pomoc. Mozek tím říká: "Nevím, co s tělem. Nevím, co v poloze. Nevím, co se sebou."

Nenechme ho v tom

Petra