Všem rodičům, kteří jsou v tom čerstvě ...
1. Zvládly to tisíce rodin a ta Vaše to zvládne také.
2. Je naprosto pochopitelné, že se Vám do toho nechce.
Ale dítě se neptá. A nadšení od Vas nikdo nečeká.
3. Dítě s CKP I. a II., u kterých je cvičení spíše doporučením, by se Vás jednou mohlo zeptat, proč není tak šikovné jako kamarádi, proč se mu špatně čte, píše a učí.
(Protože se necvičilo..)
4. Nemusíte přijít ani o kapku vysněného koktejlu rodičovství, když si uvědomíte, ze pár desítek minut denně pomáhá vašemu dítěti prožít mnohem kvalitněji hodiny mezi tím.
Vím, o čem mluvím, nejen kvůli své fyzické zkušenosti. Moje dnes zdravá dcera už během šestinedělí byla pro mne obtížně čitelná, protože nepřiměřeně reagovala na různé druhy doteku.
Můj instinkt mi nebyl nic platný do té doby, než mé dceři cvičení ulevilo. Nemůžete instinktivně reagovat na dítě, které má omezenou schopnost komunikovat vším, co má fyziologicky v daném věku k dispozici.
5. Tohle je ode mne tvrdé, ale dala jsem tu radu kdysi i sobě: Nechtějte věřit, že vám instinkt říká, že dítě jen potřebuje vlastní tempo a bez Vojty se obejde. Ušetříte sobě i jemu spoustu bolesti.
Pohyb je forma komunikace. V prvních měsících života jediná. Cvičením VM pomáháte dítěti komunikovat, ne být dokonalé.
6. Protože nelze instinktivně reagovat na dítě, které je ve svém těle zamčené, odmítnutím cvičení nejen že znemožníte dítěti být sebou samým, ale poznat i Vás jako jedinečné rodiče v plné síle. Nedopusťte to.
7. Vaše dítě vám cvičení s největší pravděpodobností nikdy nevyčte, jakkoli u toho teď pláče. To dítě, které si ho bude pamatovat, na tom totiž pravděpodobně bude v dospělosti tak,že mu bude jasné, o kolik hůř by mu bylo bez něj.
8. Když jsem jako malá musela cvičit Vojtu, necítila jsem zradu ani diskomfort. Bylo to - a to vždy, jakkoli to bylo nepříjemné - jako mlčenlivé objetí - "Já vím, že je to těžké. Pojď spolu to na světě zvládneme."
A i Vy to spolu zvládnete.