Co bude s DVV dál?

Naši milí, omlouvám se těm, kdo si sem chodí pro útěchu, podporu a pohlazení, ale dnes to bude částečně politický příspěvek.

Kdo mne znáte osobně, víte, že jsem cílevědomá a nic nedělám napůl.

Když jsem tuto stránku před patnácti lety zakládala, bylo její psaní útěchou mně samotné, protože Vojta...

... možná, že v šestinedělí při cvičení vůbec neplakalo. Je to normální, je lačné po každém doteku, většinu času spí a může usnout i během cvičení, což je ta nejlepší věc, která se mozku může v reakci na terapii stát.

1. Protože je to dítě. Nemá jinou možnost komunikace. (Proto většinou u dobře vedených dětí a těch, které mohou, odpor ustupuje s nastupujícím porozuměním mluvené řeči!)

Když přemýšlím, jakými slovy Vás, kteří si sem přicházíte pro podporu, pomoc, inspiraci a povzbuzení, podepřít do dalšího roku, cítím mnohé.

1. Zvládly to tisíce rodin a ta Vaše to zvládne také.

Jako malá jsem bývala dost často sama. Vyrůstala jsem ve velké rodině, ale chyběla mi terapie a okolí pro mne tak v důsledku enormního napětí bylo vyčerpávající a já jsem se od něj vzdalovala do svého vnitřního světa. Jen v těch vzácných chvílích po cvičení jsem se otevřela, vstřebávala a toužila být součástí.

Nebude to hned. Je třeba to přijmout. Slevu na trpělivosti, kterou se budete muset obrnit, si nevypláčete, nevyvzdorujete ani nevymodlíte.

Začněme touto fotografií jeden příběh.

Dnes jsem měla v práci jeden velmi náročný rozhovor. U dvouapůlletého dítěte s těžkou tetraparézou, které je mentálně velmi zdatné, rozumí, je zvědavé, jsme při plánování domácího cvičení narazili na obtížnou otázku

Je březen 2024. Jsem v práci, držím v náručí těžce postižené děvčátko, které nedokáže ani ležet. Je mu v těle s těžkou obrnou tak nepříjemně, že celé dny pláče, a jediné chvíle klidu zažívá v náručí svých blízkých. Od miminka cvičilo Vojtovu metodu, ale vývoj se nedařilo odbrzdit, a tak se s ním rodiče vydali na šest set kilometrů dlouhou...